Jak řeší problematiku v Polsku

V lednu 2014 jsme uskutečnili studijní cestu do Polska, kde byl v osmdesátých a devadesátých letech obdobný přístup k HIV+ lidem jako v Česku.

V Polsku bylo v té době evidováno 18 000 nakažených HIV. Zdravotní léčba je centralizována do 15 středisek. Léčba se realizuje podle doporučení Sdružení pro HIV a AIDS, které upravuje pokyny dle aktuálních poznatků lékařské vědy. Vycházejí ze způsobů léčby v USA a Evropě. HIV pozitivní pacient nemá povinnost informovat svého lékaře - obecně to ale odborníci z Národního centra pacientům doporučují kvůli případným komplikacím kombinací léků. Standardně jsou operace a zákroky prováděné v nemocnicích, ne jako v ČR, kde se realizují v AIDS centru.

Pracovní omezení HIV pozitivních osob je spatřeno jedině u prostituce a chirurgů, hlavně z důvodu možné nákazy od pacienta. Je známo, že pozitivní osoby pracují u záchranářů v sanitkách, i v hasičském sboru. Obecně jsou vystaveni riziku nákazy spíš zdravotníci než pacienti.

V Polsku přišla zásadní změna v roce 2006, kdy byl ze služebního poměru propuštěn infikovaný policista, který se začal proti tomuto rozhodnutí bránit. Policista byl ve službě od roku 1998. V roce 2006 se podrobil periodickému lékařskému vyšetření, při kterém se dělal i test na HIV, i když v rámci standardních lékařských vyšetření u policie nejsou tyto testy běžně prováděny. K provedení HIV testu je potřebný souhlas testovaného, v tomto případě si lékaři vyžádali souhlas až dodatečně a za nejasných okolností, což podle právního zástupce nebylo z právního hlediska podstatné. Na základě výsledků testu byl policista poslán před krajskou lékařskou komisi, která měla zjistit psycho-zdravotní stav. Komise konstatovala, že za prvé: není právně relevantní, že se policista stal pozitivní v důsledku práce u policie (zda je HIV+ v důsledku služby nebo ne) a za druhé rozhodla, že není schopen výkonu služby a zařadila ho do zdravotní klasifikace „D“. Odvolací zdravotní komise potvrdila rozhodnutí prvostupňové zdravotní komise. Helsinský výbor, který se postavil za práva policisty, se obrátil na právníka a byla realizována veškerá opatření, bylo podáno odvolání proti propuštění ze služebního poměru ke krajskému řediteli. Odvolání bylo policejním ředitelem zamítnuto s argumentací na platnou legislativu. Následně byla vypracována žaloba na správní soud kvůli odepření veřejné služby. Úkolem bylo přesvědčit soud, že předpisy a vyhlášky jsou v rozporu s Ústavou a na jejich základě by se nesměl policista propustit ze služby. K cíli vedly dvě cesty. Buď se mohlo posuzovat jenom správní rozhodnutí v tomto konkrétním případě - což by mělo dopad jenom na konkrétní kauzu, nebo postavit dotaz, zda prováděcí předpisy ministerstva vnitra k posuzování zdravotní způsobilosti neporušují ústavní práva občana. Správní soud se rozhodl vyžádat Ústavní soud Polské republiky k posouzení ústavnosti předpisů a řádů.

Článek 25 zákona o policii uvádí, že službu může plnit jen osoba, která je plně psycho-fyzicky schopná. Takovou schopnost by měly hodnotit lékařské komise ministerstva vnitra. Ty postupují podle vyhlášky, kde je v příloze 2 uvedeno, že osoba HIV pozitivní je nezpůsobilá, tedy zařazená do kategorie „D“. Zde se nachází rozpor mezi vyhláškou a přílohou. Lékařské komise měly zkoumat a hodnotit výkon pro službu u policie, ale měly svázané ruce přílohou 2, která vylučovala výkon služby.

V polském právu není upraven vztah příloh a vyhlášek, ale je nelogické, aby příloha vylučovala to, co stanoví zákon. Na základě toho byla podaná stížnost na vyhlášku a její přílohu, kde se jedná o kritérium proporcionality k přístupu výkonu služby u policie.

V řízení před ÚS byly prezentovány i názory jiných subjektů, jako např. Národního centra pro AIDS, generálního prokurátora a ministra vnitra. Prokurátor i ministr se shodli, že jsou předpisy v rozporu s Ústavou. Správní soud vydal rozhodnutí a zrušil jím rozhodnutí ředitele policie a přílohu 2. Vyslovil potřebu změny předpisů. Zástupci ministerstva vnitra prohlásili před ÚS, že změna je možná během 3 měsíců. Předpisy doposud nebyly změněny. Lékařské komise mohou vydávat rozhodnutí bez ohledu na přílohu 2. Policista byl tedy vrácen do služby a byl přijat na stejnou pozici, jakou zastával před propuštěním ze služebního poměru.

Helsinská nadace vyhotovila návrh legislativních změn a MV informovalo nadaci o připravovaných změnách. Příloha 2 bude vypadat stejně, ale komise budou vydávat rozhodnutí individuálně podle nemocí. Vyhláška je z roku 1991 a medicína udělala velký pokrok a některá onemocnění se tam změní. Kandidáti pro vstup do sboru jsou v horší situaci a HIV pozitivní nebudou přijati do služby.

Jak to vidí polští ombudsmani

I naše setkání se zástupci ombudsmana Polské republiky bylo v duchu případu propuštěného policisty, který v Polsku rozvířil diskuzi. Již v té době (r. 2007) se polský ombudsman začal věnovat problematice diskriminace HIV+ osob. Doptával se jiných států, jak je řešena tato problematika v jejich zemích a nechal si vypracovat od Národního koordinátora pro infekční nemoci posudek, zda je HIV+ důvod pro plnou pracovní neschopnost. Odpovědi zněli jasně:

  • Nakažení virem nezpůsobuje plnou pracovní neschopnost a lékařská komise je hodnotí individuálně, samotná diagnóza není důvodem pro propuštění.
  • Ne nemoc, ale onemocnění a omezení, která z toho vyplývají, mohou být důvodem propuštění (např. mise v zahraničí a na lodích, a to z toho důvodů, že není na těchto místech možnost kvalitní léčby).
  • V Británii se voják propouští pouze v posledním stadiu AIDS.
  • Policie a hasiči

    Z naší studijní cesty a z dalších setkání se zástupcem policejního prezidenta a instruktorem a tvůrcem školení pro policii a armádu dále vyplývá, že testy na HIV nejsou povinné a případná infekční osoba se bude posuzovat individuálně, na základě zmíněných vyhlášek a zákonů. Polská policie nepřistupuje k HIV pozitivním osobám propuštěním z práce, ale změny pracovního místa, tedy přidělením na pracovní pozici, kde je vyloučená možná nákaza ostatních. Snaží se policisty i hasiče školit nejen v problematice HIV, ale i o jiných infekčních nemocech. Cílem je změnit přístup k menšinám a dalším kulturám.

    Vězeňská služba

    Velmi přínosná byla schůzka se zástupci vězeňské služby. Tato jediná bezpečnostní složka má novelizovaný zákon z roku 2010, kde vycházeli z evropského práva a z poznatků vědy. U vězeňské služby HIV pozitivita není překážkou vykonávat tuto profesi, ale ani není překážkou přijmutí do pracovního poměru. Při tvorbě standardních postupů využili mnohaletých zkušeností a vytvořili systém ochrany před nákazou. Zodpovědnost za dodržování je na velitelích jednotlivých organizačních celků. Každý má přesně určené místo a prostředky ochrany pro svoje zařazení. Realizují vzdělávaní zaměstnanců a v oblasti HIV spolupracují a využívají zkušeností SKA. Sledování zdravotního stavu je pak realizováno ve specializovaném ústavu. V případě, že je průběh náročnější, je po dobu léčby postižený příslušník na standardní nemocenské.

    CSAP nove logo
    Obrázek č. 6
    Obrázek č. 69

    Nabízíme pomoc právníka

    Obrázek č. 2

    Pokud jste se setkal/a s diskriminací nebo se pouze potřebujete poradit, můžete nás kontaktovat na e-mailové adrese: pravnik@aids-pomoc.cz. Náš právník (příp. sociální pracovnice) Vám poskytnou potřebné informace nebo pomoc pro řešení Vaší situace. Všichni naši pracovníci jsou povinni dodržovat mlčenlivost, a proto se nemusíte bát o odhalení Vaší HIV pozitivity. Pro kontakt můžete využít i naše bezplatné telefonní linky.

    prevence

    Podpořte nás darem

    Poradenská telefonní linka HIV a práce

    Na lince 800 550 540 poskytujeme základní odpovědi zaměstnavatelům a zaměstnancům na dotazy týkající se nedorozumění a mýtů z oblasti HIV. Naším cílem je podpořit bezproblémové zaměstnávání HIV pozitivních osob a odstranit bariéry, které jim brání v nalezení nebo udržení zaměstnání.

    Obrázek č. 3

    Využijte konzultanta

    Jste-li HIV pozitivní a nedaří se vám sehnat zaměstnání (a to nejen z důvodu diskriminace) kontaktujte konzultanta pro zařazení na trh práce. Konzultant se vám pokusí práci zprostředkovat přes spolupracující agentury nebo vám na osobní schůzce (e-mailem, telefonem) poradí, kam se obrátit.

    Podpora naší činnosti formou DMS

    Obrázek č. 5

    Odešlete SMS ve tvaru:
    DMS AIDSPOMOC 30
    DMS AIDSPOMOC 60
    DMS AIDSPOMOC 90

    na číslo: 87 777

    Cena DMS je 30, 60 nebo 90 Kč,
    ČSAP obdrží 29, 59 nebo 89 Kč.

    Informace o trvalé podpoře zde .

    Službu Dárcovské SMS zajišťuje
    Fórum dárců.

    Mezinárodní tematická síť pro výměnu zkušenosti zaměstnávaní HIV pozitivních osob s důrazem na eliminaci diskriminace osob ve služebním poměru CZ.1.04/5.1.01/77.00424.
    Projekt je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.